O psychosomatice

Labyrint není bludiště

Je to důmyslná stavba, kde pouze jedna cesta vede do středu a zase ven. Aby se to, co je tam ukryté, nedostalo pryč. Podle starých řeckých mýtů tam žije Minotaurus, krvežíznivý netvor, kterému je třeba lidských obětí. Ale také je Minotaurus polobůh, který byl lidmi zavržen pro svoji odpornou podobu.

Je snad lepší metafora pro to, co v nitru schováváme? Tváře, které skrýváme před světem i před sebou. Choutky, které někdy někdo označil za nevhodné. Společensky neakceptovatelné vlastnosti.

A hlavně bolest. Bolest z odmítnutí, bolest z toho, že tuhle tvář odvrhli všichni, dokonce i my sami. Bolest z toho, že jsme zapomněli, že to, co nazýváme ošklivým, může mít doslova i přeneseně božskou podstatu. Bolest, která se tak často mění na zoufalou agresi vyžadující lidské oběti, které ochotně přinášíme. Obětujeme sami sebe, své sny, touhy, naděje nebo zdraví. Ale bolest neustává a prýští ven v podobě nemocí, krizí, partnerských problémů, nenaplněnosti nebo vyhoření…

Když se nám v životě nedaří, je dobrý nápad změnit směr. V tomto případě z “ven” na “dovnitř”.

Uvnitř labyrintu se neskrývají odpovědi a řešení, skrývají se v něm ty správné otázky. Otázky, které je třeba si položit, abychom dokázali stanout tváří v tvář naší podstatě, která sídlí v nitru a na kterou jsme už tak dávno zapomněli.

Tělo a duše

Psychosomatika nenabízí žádná zázračná řešení a senzační odhalení původu vašich problémů. Dokáže něco daleko cennějšího. Propojuje zpět, co bylo dávno odděleno a postaveno proti sobě. Tělo a duši. Zaměřujeme se na jedno nebo na druhé a přitom jedno bez druhého není. 

Tělo a duše fungují v neustálé synchronicitě, každý moment a každý zlomek vteřiny se děje vše zároveň na fyzické i psychické úrovni. Vnímat tuto jednotu, propojit domnělé protiklady v jeden celek, je proces, který je poměrně náročný. Naše myšlení je totiž zvyklé na protiklady – buď/ anebo. 

Když chceme začít vnímat celek, propojit ono zdánlivě neslučitelné, musíme stále kalibrovat a hledat mezi protiklady rovnováhu. Učíme se na sebe naladit tak, abychom ji co nejlépe a nejdéle udrželi. Potřebujeme poznat, co nám pomáhá, co nám škodí a co s tím. 

Psychosomatická terapie využívá jak postupy zaměřené čistě na psychiku, tak zaměřené na tělo. Vždy je potřeba pracovat s obojím – s duchem i s hmotou. Pak zjistíte, že nejde jen o jinou interpretaci nemocí, ale že její principy jsou univerzální a využitelné pro řešení daleko širšího spektra problémů.